Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Historie


Krátká pověst o vzniku holohlavského názvu

Rod Otmarů z Holohlavv

Špitál, č.p. 5

Z historie holohlavské školy

Kroniky Hololohlav

 

Krátká pověst o vzniku holohlavského názvu

Bylo to za dávných časů, kdy vesnice tvořilo jen několik málo domů a nebylo třeba jim dávat nějaké názvy.

V tu dobu procházeli krajem Královéhradeckým dva mniši. A protože to byli potulní mniši, chodili od vesnice k vesnici, a kochali se přírodou a lidmi kolem sebe. Občas si povšimli nějaké té zvláštnosti, kterou se ta či ona ves lišila od ostatních. Podle těchto odlišností si pak vymýšleli názvy, které by se mohli k místním hodit. 

A tak jednoho dne došli také do jedné zatím nepojmenované malé vísky. A jak tak procházeli vsí, všimli si svých druhů mnichů s vyholenými kruhy vlasů na temeni hlavy. A jeden z nich najednou povídá, : "hleď bratře, tady jsou kolem samé holé hlavy, samí holohlaví ...." A tak byl název Holohlav na světě.

A jak procházeli mniši dále krajem, roznášeli tento název dál a dál, až se ujal mezi ostatním lidem a zdomácněl mezi místními natolik, že jej přijali jako název vesnice.

Rod Otmarů z Holohlav

Jsou starým českým vladyckým rodem, který pocházel z východních Čech. V erbu měli na modrém štítě černého krkavce (havrana) se zlatým prstenem. Stejného rodu a erbu byli i Sendražští ze Sendražic.

Jako předek je uváděn jistý Olkmar, který byl majitelem části Holohlav u Smiřic a statku Žíželice. Křestní jméno v mírně pozměněné podobě se pak stalo součástí rodového jména.

Špitál, čp. 5

Holohlavský špitál patří mezi nejpozoruhodnější stavby Holohlav a mezi architektonicky nejvzácnější objekty východních Čech. Nachází se v historickém jádru Holohlav, pár metrů od návsi. Nedaleko (v hranicích dnešního statku) byl vystavěn středověký dvorec s tvrzí, vedle něj a naproti našemu špitálu stál původně gotický kostel (dnes barokní sv. Jana Křtitele). Ke kostelu patřila renesanční budova děkanství (dnes nosí pozdně barokní fasádu) a škola, založená pár let před špitálem (též s barokní omítkou).

Špitál byl vystavěn před rokem 1573, neboť toho roku Barbora Žerotínská přislíbila, že bude do budoucna platit 100 kop míšeňských grošů z výnosů smiřického panství ve prospěch holohlavského špitálu. V deskovém zápisu je přímo uvedeno, že peníze půjdou "chudejm lidem do špitálu ve vsi Holohlavech, kteréž jest týž někdy Vilém Trčka z Lípy a na Veliši (…) vystavěti dal." Vilém Trčka byl synem Mikuláše Trčky z Lípy, dědice Veliše, Svojanova a Smiřic. Statky zdědil krátce po roce 1540 (tehdy Mikuláš uzavřel kšaft, svou poslední vůli), roku 1555 byl zasnouben se zmíněnou Barborou a zemřel mezi léty 1566-1569. Barbora se nejpozději zmíněného roku 1573 provdala za moravského šlechtice Jana Jetřicha staršího ze Žerotína, kterého dle svého testamentu z roku 1579 ustanovila svým dědicem. Barbora zemřela na přelomu let 1583-1584. Po její smrti sice vypukly zásadní spory o její pozůstalost, tyto však již dějiny holohlavského špitálu neovlivnily.Špitál ve smyslu útulku pro nemocné založila tedy vrchnost jako velice zbožný čin. Byl určen pro lidi, "kteřížby se rukami svými živiti nemohli obojího pohlaví." Nelze však vyloučit, že byl přednostně určen pro přestárlý vrchnostenský personál (což bylo tehdy obvyklé), jelikož většina dokumentů ke špitálu shořela při velkém požáru Smiřic roku 1697. Špitál patřil mezi menší, počítal s osmi osobami. Čas od času byl podporován různými dary (1681, 1696, 1703, 1705, 1708 a 1723). Svému účelu sloužil až do poloviny 19. století, kdy budovu též postihly rozsáhlé úpravy včetně přístaveb.Špitál je vystavěn ze smíšeného zdiva (opuka a cihly). Byl několikrát upravován, nejnáročnější přestavba proběhla v pozdně klasicistním slohu. Ve sklepě se nalézá cihelná křížová klenba, většina místností má novodobý strop. Dveře a okna (jsou-li) pocházejí většinou z první poloviny 20. století, případně ze druhé poloviny 19. století. Do dnešních dnů se nám dochovala stavebně nejnáročnější část, a to černá kuchyň včetně komína. Na jihovýchodním průčelí stěny můžeme spatřit rozsáhlé zbytky renesanční omítky s rytým psaníčkovým sgrafitem. Ostatně psaníčka a hřebínky na hranách kleneb dokládají renesanční původ špitálu. Mezi další hodnotné prvky patří podstřešní římsa, klenby a soubor výklenků v černé kuchyni.V posledních několika desítkách let budova chátrá. Nedávno, kolem roku 1990, zanikla klenba v jihovýchodní části přízemí a mnoho dalších unikátních detailů. Doufejme, že budova nezanikne, když je nyní jisté, že už nebude opravena ve své původní podobě.

Autor článku: Jakub Hudák

 

Z historie holohlavské školy

Z historických pramenů je doloženo, že holohlavská škola existovala již v 16. století. Datum jejího přesného založení není přesně známo – údajů z té doby je velmi málo a někdy se i rozcházejí. V každém případě vznikla škola v Holohlavech před více než 400 lety. Dle urbáře smiřického panství z roku 1588 byla v Holohlavech škola, která byla vystavěna z kamene a měla dvě světnice.

Manželka tehdejšího majitele panství Barbora z Biberštejnu zabezpečila školu fundací, která umožňovala návštěvu školy i dětem chudých rodičů.

Dle zápisu v pamětní knize z pozdější doby se dovídáme, že v 17. století byla škola umístěna ve dřevěné budově, postavené na panském pozemku. Učitelem byl zde podle záznamů holohlavské fary v letech 1670 – 1682 Mikuláš Rozvařil. V roce 1769 dřevěná školní budova vyhořela. Budova školy stála na místě, kde byla roku 1770 postavena budova děkanství. (dodnes stojí). V tomto období působil na holohlavské škole jako učitel Jiří Matějíček, nějakou dobu Václav Koranda a ještě později Jan Zita.

V tomto období chodily do holohlavské školy i děti z okolních obcí a do roku 1789 i děti ze Smiřic. Kromě Hořiněvsi , kde byla škola již od roku 1722, jinde dosud školy nebyly. V roce 1830 se Holohlavy postaraly o postavení 2. patra budovy, čímž se zvýšil počet tříd na dvě. Děti tehdy vyučoval učitel Jan Vaněk s pomocníkem Josefem Mikšem. Školu navštěvovalo 176 dětí z Holohlav , z Černožic a Čáslavek. Po požáru ve Smiřicích v roce 1939, kdy shořely i školní místnosti, zřejmě část žáků chodila opět do školy v Holohlavech.

Snadno se dá spočítat, že v tehdejší době připadlo na jednoho učitele ve třídě okolo 90 dětí. Byla to jistě práce nelehká. Za tuto práci dostával učitel od smiřického panství 150 zlatých a v naturáliích 2 sudy piva, fůru sena, obilí a další. Od záduší dostával 10 zlatých na struny a 2 libry lojových svíček. Celkový příjem učitele činil za rok 321 zlatých. Z této částky musel učitel vyplácet svého pomocníka. 

Od roku 1870 se stává holohlavským učitelem Josef Mikeš. Žáci pod jeho vedením nacvičili a sehráli divadelní představení a z výtěžku byly placeny školní pomůcky. Počet žáků stále narůstal. Proto byla škola rozšířena na trojtřídní. V roce 1890 je v Černožicích založena škola a žáci z Čáslavek a Černožic přestali chodit do Holohlav. Škola v Holohlavech se proto na určitý čas stává opět dvojtřídní. 

Během 1. světové války v letech 1914 – 1918 dochází k dočasnému uzavření holohlavské školy, protože byl nedostatek učitelů. Ihned po válce bylo vyučování obnoveno. Dva důvody však způsobily, že hned ve školním roce 1918/19 bylo vyučování opět přerušeno: nejdříve nebylo uhlí a potom řádila pověstná a obávaná „španělská chřipka“. 

Stará škola přestávala vyhovovat hlavně po stránce hygienické. Proto se od první poloviny 20. století snaží tehdejší řídící učitel Václav Letošník prosadit stavbu nové školní budovy.

Se stavbou školní budovy bylo započato v roce1930. Její výstavba byla dokončena o dva roky později. Ke slavnostnímu otevření nové školní budovy došlo 27. srpna 1932. Ve školním roce 1932/33 se mohly děti vyučovat ve třech třídách nové pěkné školy. Budovu staré školy předala místní školní rada tehdejší spořitelně s názvem Kampelička, která zde zřídila čtyři byty. 

V době 2. světové války i holohlavská škola trpěla v zimním období nedostatkem paliva. Z toho důvodu docházelo k prodlužování vánočních prázdnin. V roce 1944 je uzavřena jedna ze tří tříd.

Na jaře 1945 byla školní budova zabrána pro ubytování německých uprchlíků. Později zde byli ubytováni i němečtí vojáci. Děti byly tehdy vyučovány pouze polodenně v zasedací místnosti školy. 

Normální výuka žáků začala znovu až po osvobození ČSR 4. června 1945. Žáci 6 – 8 ročníku přešli do školy ve Smiřicích. Proto byl od té doby počet žáků na škole nízký. Škola měla od roku 1949 pouze jednu třídu. V roce 1957, kdy se stal řídícím učitelem Ladislav Gölba, má škola opět dvě třídy. Od roku 1961 jezdili školní děti v zájmu upevnění zdraví pravidelně na horskou školu. 

V roce 1973 je řídící učitel Ladislav Gölba ve své funkci nahrazen Annou Matějkovou. Škola se v tomto roce stává opět jednotřídní. (Školy, které neměly všechny ročníky samostatné, se jmenovaly ménětřídní. Ve školním roce 1974/75 došlo ke zrušení školní družiny při holohlavské škole. Polovina osmdesátých let znamenala ve školství v celém státě postupné rušení venkovských malotřídek. K rušení malotřídek dochází i na hradeckém okrese – zrušení se v roce 1975 nevyhnula ani škola v Holohlavech. Tím skončila více než 400 let trvající historie školy – školy, která patřila na Hradecku k nejstarším.

Patnáct žáků tehdy přešlo na školu do Smiřic. Školní budova od té doby sloužila potřebám mateřské školy.

Po roce 1989 se znovu otevírá Holohlavská škola pro 1. a 2. ročník. Nyní již každý v samostatné třídě. Budova nadále slouží také pro mateřskou školu.

Použité prameny: Zpravodaj Smiřic, Holohlav a Rodova – zvláštní vydání  - 200 let školství ve Smiřicích